Moderní KPZ aneb Pavlov by se zaradoval

Moderní KPZ

O krabičce poslední záchrany snad slyšel každý z nás. Kdo ne, ať se zeptá svých rodičů. I když v dnešní době zdá, že nosit po kapsách plechovou krabičku se sirkami, provázkem, něčím malým k zakousnutí a dalšími nutnými věcmi pro přežití je zbytečnost, v kombinaci s vědeckým pohledem na věc celá věc nabývá na významu.

V situacích, kdy jsme byly vydáni napospas sami sobě a prostředí, nám KPZ (krabička poslední záchrany) poskytovala pocit, že kdyby snad došlo na lámání chleba, nebudeme vydáni na pospas osudu. Nápad si sebou brát zásoby není v historii lidského chování ničím novým a lze jistě vyhledat mnoho příkladů takového použití. Výpravy, ať už válečné nebo průzkumné, toho jsou svědkem. A nezáleží, jestli se jedná o výpravu na jeden z pólů na Zemi, vojenské tažení anebo klukovský průzkum okolí před tím, než je jejich mámy zavolají na oběd. Všechny tyto činnosti mají jedno společné. Vytvořit si pocit jistoty.

Užitečnost nebo placebo?

Obojí. Samotná přítomnost KPZ, když pomineme, že nám může opravdu v nesnázích pomoci, pro člověka představuje formu pevného bodu a jistoty, na který se můžeme kdykoliv spolehnout. Už samotný fakt, že KZP máme u sebe nám umožní se chovat v situacích nesnáze více s přehledem a dodaný pocit jistoty nám pomůže nesnáze překonat i přes to, že sirky, provázek a sladká tyčinka nám v situaci vůbec nepomohou. Je to vlastně již dlouhou dobu známé placebo.

Jak to zapadá do dnešní doby?

Jistě mi dáte za pravdu, že v civilizované době, jaká dnešní doba bezesporu je, nebo se alespoň snaží být, je nošení plechové krabičky po kapsách přinejmenším nepohodlné či dokonce směšné. Pokud se tedy jedná o běžné životní situace. KPZ lze ale pomocí vědomostí od Pavlova využít i v dnešní moderní době.

Pavlov a jeho kynologické hrátky

Pavlov byl vědec, který zkoumal podmíněné reflexy u psů. Uměle jim vytvářel zřetelně působící podmínky při běžných činnostech a pozoroval, zdali jsou psi schopni si nevědomě navodit pocity s následující činností spojené, aniž by k nim došlo. Naučil psy, že při rozsvíceném barevném světle dostanou potravu. Po dostatečném opakování pokusu došel k závěru, že pouhé rozsvícení daného světla psi začnou slintat a to i přes skutečnost, že žádnou potravu nedostali ani nevidí.

KPZ, psi, Pavlov a moderní doba?

Se psi, stejně jako i s jinými živými tvory na Zemi, máme tuto schopnost předvídat budoucnost na základě vypozorovaných skutečností společnou. Pokud nahradíme KPZ, jiným předmětem, a budeme dostatečně dlouho tento mentálně fixovat na nadcházející skutečnost, může pro nás naše vlastní KPZ vyvolávat stejný pocit, jako světlo u pavlovových psů.

Jak to v praxi funguje

Stejným způsobem, jako se zkracující vzdáleností na WC neúměrně roste pocit naléhavé potřeby WC použít, lze lidskou mysl naučit podobnému kousku prakticky s jakýmkoliv předmětem a činností.

Pokud nahradíme KZP třeba balíčkem žvýkaček a vezmeme si žvýkačku pokaždé, když nás čeká určitá příjemná zkušenost, naučíme se stejným způsobem reagovat na žvýkání, nebo možná i na samotný fakt, že máme žvýkačky v kapse, takovým způsobem, jako kdyby nás čekalo něco příjemného. Nutností je dostatečně opakovat postup, dokud se reflex nenabudí a používat mentální KPZ pouze v případě očekávání něčeho pozitivního. Nedoporučuji používat žvýkačky jako mentální KPZ v případě, kdy vás čekají manželské povinnosti, a pokud tak učiníte, doporučuji se žvýkačky před tím zbavit.

Závěrem

Žvýkejte a radujte se ze života, neboť to za vás nikdo jiný neudělá.


Tento článek vznikl pro pobavení a autor se zříká jakýchkoliv důsledků z dodržování výše uvedených postupů. Autor nemá žádné lékařské vzdělání ani není držitelem jakéhokoliv oprávnění k poskytování služeb v oboru, kterého se článek týká.

autor tompok76.cz